Merovejci a Karlovci
Ježíš Kristus
Ježíš Kristus byl z královské krve. Jeho rod pocházel od krále Davida, který porazil v bitvě obra Goliáše z rodu Pelištejců. Židé tehdejší doby si nechtěli připustit, že by se našel někdo, kdo má královskou krev a zničí jejich impérium - proto se ho chtěli rychle zbavit. Ježíš byl ponížen, brutálně mučen a ukřižován na hoře jménem Golgota (Lebka). Jeho tělo bylo sejmuto a dle religionistiky povstal třetího dne z mrtvých. Jeho příznivci se v tento den rozdělili na dvě části. Apoštol Petr si nechtěl připustit, že Ježíš prvně oslovil Marii z Magdaly místo něho.
Pavel z Tarsu a sv. Petr
Pavel z Tarsu byl horlivý Žid, který předtím než se přidal na stranu Ježíše, tak tvrdě pronásledoval první křesťany a zabíjel je. U Damašku, když zorvna chtěl popravit jednoho křesťana, tak se obrátil na druhou stranu a to z důvodu, že byl osloven Hospodinem. Jako apoštol začal působit kolem roku 30 n.l. Na druhou stranu apoštol Petr byl s Ježíšem skoro již od počátku. Petr to znamená skála, na té já postaví základy církve - řekl jednou Ježíš svým apoštolům, a proto byl i Petr hořce zklamán, když během z mrtvýchvstání oslovil prvně Marii z Magdaly.
Merovejci a pohané
Mezi první Merovejce se řadí matka Ježíše Krista Marie, Ježíšova sestra Marie, jeho přítel Josef z Arimatie, otčím Josef, setník Longoon a Marie z Magdaly. Tato skupina byla Židům po ukřižování velice nepříjemná a chtěli se jí zbavit. Matka Ježíše měla být vyhnána do pouště a Marie z Magdaly ukamenována. Longoon jelikož uvěřil v Krista by byl popraven a Josef z Arimatie i přesto, že byl bohatým římanem, tak by musel nejspíše opustit zemi. Skupina se však rozhodla uprchnout - jejich cesta skončila na březích Francie. Meroveus - ti, co přišli z moře.
Římsko-katolická víra
Jak se začala utvářet církev dle podoby Petra a Pavla, tak Meroveci byli nepřijatelní. Pavel odcestoval na východ, kde kázal slova Ježíše Krista a lidi otáčel na víru. Petr šel zase přes politický vliv přímo do centra císařství a to do Říma. I přesto, že musel mnohdy vyjednávat s vládci, kteří si nechtěli nic připustit, tak se mu podařilo církev propojit s politikou. V Římě, na místě, kde se dnes nachází Vatikán nechal vystavět z počátku kapličku (na místě, které dříve patřilo pohanům) a později i velký chrám - dnes chrám sv. Petra. V katakombách je dokonce i sv. Petr pohřben.
Merovejci se stávají králi
Po přistání skupiny uprchlíků ve Francii se začali dít věci. Josef z Arimatie skupině daroval své malé panství u Languedocu, vysoko v pyrenském masivu. Kmeny, které žily kolem se skupině přišly poklonit a uznat jejich královské dědičné právo. Dokonce se Marii z Magdaly přišel poklonit jeden z největších bojovníků z rodu Vizigotu, kterého se každý obával. Marie z Magdaly v této době porodila syna, který dostal jméno Josefus I. Merovejský (Mare - moře, Meroveus - ti co přišli z moře). A právě Josefus I. se provdal za jednu z dcer z pohanských národů (Vizigoti, Kelti, Germáni). Josef z Arimatie odcestoval na své panství do Anglie (u Hadrianova valu) a sestra Ježíše se provdala za Longoona - z tohoto rodu, z této krve později vznikl částečně rod Karlovců. V určité době se pojil rod Merovejců a Karlovců.
Řím versus Merovejci
Již od roku 33 n.l. apoštol Petr nesnášel rod Meroveců, který začal vládnout v sousední zemi a stejně tak jim nemohl přijít na jméno žádný z římských císařů. A to z toho důvodu, že se jich každý obával. Merovejští vládci byli jednak hospodářsky významní, země netrpěla žádným problémem a dokonce byli tak silní, že si na ně nikdo nedovolil. Římský papežský stolec a císař Merovejce začal ovládat až kolem roku 450 n.l. V této době se Římu podařilo inflirtovat dynastii - nepohodlné lidi vyhladit, šlechtice umístnit do hlídaného klášterního vězení a ty šlechtice, co začali uznávat Řím dosadit do vysokých postů. V této době se také mezi loajálními šlechtici a i dokonce církevními hodnostáři z Říma vytvořil spolek zvaný Sionské velkopřevorství. Tento spolek má chránit Merovejce.
Návrat apoštola Pavla
V den z mrtvýchvstání se skupina kolem Ježíše Krista rozdělila na několik proudů. Ježíšovi nejbližší opustili zemi před hrozbou smrti, apoštol Petr zamířil přes politiku do Říma a apoštol Pavel se dal na svou cestu do Řecka, kde hlásal učení Ježíše Krista. Jeho misijní cesty trvaly až do roku 57 n.l. (to znamená, že byl 24 let na cestách a hlásal Ježíšova slova). V roce 57 n.l. se vrátil do Jeruzaléma, kde byl zatčen a vězněn do roku 60 n.l. Následně na to byl přesunut do Říma, kde byl dán na čtyři roky do domácího vězení. Údajně byl ve spojení s rodem Merovejců a tak byl zatčen. V roce 64 n.l. byl však popraven setnutím hlavy v místě tří fontán, kde dnes stojí kostel, který mu je zasvěcen. Jeho tělo bylo nejdříve pohozeno v katakombách, ale později v roce 200 n.l. byl pohřben.
Největší královna Francie
O této královně se studenti dozvědí až v během studií na humanitních vysokých školách. Na zakladních a středních školách je výklad této historie tabu. Tato královna se jmenovala Marie z Magdaly. Její praděd byl klasickým králem malého království a pocházel z rodu krále Davida - vzdálení příbuzní Ježíše Krista. Jelikož o Marii bylo známo mezi Židy, že pochází z královské krve, tak jí chtěli zabít podobně, jako Ježíše Krista. Jí se však po smrti Ježíše podařilo uprchnout ze země a poté, co se dostala do Francie, tak se stala velkou a uznávanou královnou. O jejím příchodu totiž věděli Kelti již z legend před více než 600 lety. Kdysi totiž jeden mnich vytesal sochu, kterou nazval Marie Meroveus. Tato socha panny svírala malé nemluvně. A skutečně Marie z Magdaly po příjezdu do Francie porodila syna Josefuse I. Merovejského.
Symbol Francie Fleur - de - lis
Symbolem Merovejců se stal Fleur-de-lis, což ve své podstatě označuje révu vína anebo se to nechá vykládat jako pohár v kombinaci s hvězdou krále Davida, což je nejpravděpodobnější vyjádření symboliky. Pohár symbolizuje zrození nového a Davidova hvězda zase dynastii pocházející z královské krve. Symbol Fleur-de-lis se odráží poté všude, kde se nacházela Merovejská dynastie - v místech, kde žili Merovejci anebo jen ti, co je ochraňovali. Mezi symboliku Merovejců se řadí ještě azurově modrá barva a réva vína.
Hrob Marie z Magdaly
Marie z Magdaly zemřela kolem roku 70 n.l. a byla pohřbena v chrámu v Provence. Tento chrám byl v roce 590 obsazen vojáky papeže Řehoře I. Velikého - cílem bylo spálit tělo a zničit sargofág. To se jim však nepodařilo a tělo bylo co nejrychleji přesunuto do severní Francie na hrad Miranda. Zde tělo spočinulo na další stovky let. Tento palácový komplex byl vystavěn sionskými stoupenci. V roce 1922 byl však opuštěn a tělo Marie Magdaly se přesunulo do Paříže. Církví byla nakonec uznána za svatou.
Řád Zeleného draka
Po první křížové výpravě v roce 1095 byl vytvořen sionskými církevními přívrženci vojensko-církevní řád Zeleného draka, který měl za členy nejlepší bojovníky křížových výprav. Mezi VIP členy patřil například rytíř Vlad Bella Dracul I., což byl předek bájného hraběte z upírských legend. Členství v řádu se dědilo podobně, jako tajemství, které bylo nutno chránit. O několik stovek let později vzniklo ještě několik řádů, které mají chránit podobná tajemství. Řád Zeleného draka je v současné době v ilegalitě.
Merovejci v celé Evropě
Merovejci nezůstávali pouze jen ve Francii, Holandsku a Španělsku. Jejich vliv byl neuvěřitelný. Jakmile se jejich krev spojila s Karlovci a následně na to s dalšími šlechtickými rody, tak se jejich odkaz dostal do celé Evropy a ve své podstatě ji začali ovládat. Odkaz Merovejců nalezneme dokonce i v Praze. A to přímo v katedrále sv. Víta a Vojtěcha. Z rodu Merovejců-Karlovců pocházel i Karel Veliký, který sjednotil Francii. Odkaz Merovejců nalezneme v Římě, ve Skandinávii a i v Anglii (dokonce i u královské rodiny).