Gravitační síla Země i jiných planet

Gravitační sílu počítáme dle níže uvedeného vztahu. Musíme vždy znát působiště, směr a velikost. Ve své podstatě počítáme sílu v Newtonech, která je potřeba pro počítání mechanické práce.

Fg = m . g

Fg = gravitační síla (síla), m = hmotnost v kilogramech a g = gravitační zrychlení, které je na planetě Zemi "10".

Pokud počítáme gravitační sílu, tak musíme hlavně znát váhu konkrétního předmětu. Například 3 kg. Nic jiného znát nemusíme. Váhu tedy dosadíme do vzorečku a místo písmenka "g" dosadíme tíhové zrychlení místa, kde se nacházíme. V tomto případě je to planeta Země, což je číslo "10". Výsledek se udává v "newtonech", to znamená, že v tomto případě to bude 30 N (3 x 10 = 30 N).

Gravitační zrychlení na planetách

V klasické fyzice je působení mezi tělesy vyjadřováno silou. Síla, která charakterizuje gravitační působení se označuje jako gravitační síla a tyto síly jsou vždy přitažlivé.

Tíhová síla

Tíhová síla je síla, která působí na tělesa, která se nacházejí na povrchu určité planety. V našem případě na povrchu planety Země. Přesněji jde o těleso spojené s povrchem Země či o jiná tělesa. Tíhová síla je výslednicí gravitační síly a odstředivé síly, která vzniká v důsledku otáčení planety kolem své osy.

Tíhová síla se mění se zeměpisnou šířkou a je vždy až na dva póly menší než gravitační síla a není kromě na rovníku a na pólech s ní ani stejný směr.

Rozdíl mezi tíhovou a gravitační silou není příliš velký a v běžných případech jej lze zanedbat.

Pole tíhové síly se nazývá tíhové pole a vektorem tíhové síly je určen svislý směr. Tíhová síla "Fg" udílí všem tělesům v soustavě spojené s povrchem Země tíhové zrychlení "g" - tedy zrychlení volného pádu v konkrétním místě.

Newtonovy pohybové zákony

Newtonovy pohybové zákony jsou celkem tři a jedná se o zákony, jak název napovídá vztahující se k pohybu:

1. Těleso setrvává v klidu nebo v pohybu rovnoměrném přímočarém, dokud není nuceno vnějšími silami svůj pohybový stav změnit.

2. Velikost zrychlení tělesa je přímo úměrná velikosti výslednice sil působí na těleso.

3. Síly působící dvěma tělesy jsou vždy stejné velikosti, ale opačného směru. Vznikají a zanikají ve stejnou dobu.

Newtonův gravitační zákon

Síla, která charakterizuje gravitační působení se označuje jakožto gravitační síla, tyto síly jsou vždy přitažlivé a tyto zákony jsou důležitou částí klasické fyziky. Tento zákon můžeme využít pro slabá gravitační pole, v nichž se tělesa pohybují malými rychlostmi ve srovnání s rychlostí světla.

Na základě analýzy pohybu Měsíce kolem Země, planet kolem Slunce a na základě znalosti Keplerových zákonů formuloval Newton tzv. "gravitační teorii". My jí známe, jako "Newtonovu gravitační teorii".

Tíha

Tíha je fyzikální veličinou, která vyjadřuje sílu, jenž je v tíhovém poli působícího tělesa, nacházející se v dané soustavě klidu, na podložku nebo závěs. Jedná se tedy o statický projev působící tíhové síly. Tíha se označuje písmenkem "G". Je proto stejně velká jako působící tíhová síla a má stejný směr, liší se jen působištěm. Zatímco tíhová síla působí na těleso v jeho těžišti, tíhou působí těleso na závěs v místě upevnění na podložku v místě, kde se na ní leží.

Pojem tíhy lze z obecnit i na jiné soustavy pohybující se vzhledem k povrchu Země či jiného tělesa. Pak vyjadřuje statické působení telesa v této soustavě, která vzniká jako výsledek gravitační síly a všech působících setrvačných sil daných pohybem soustavy. V tomto smyslu se pak u soustav s výsledným nulovým silovým působením hovoří o "beztížném stavu" a u soustav s tíhou větší než místní gravitační síla o "přetížení".