Abeceda - pojmy

Acidemie: pokles pH krve.

Apnoe: jedná se o vynechávání dechu při dýchání, které může trvat až 20 vteřin.

Anémie: lidově řečeno chudokrevnost. Je to stav, kdy dochází ke snížení hemoglobinu v krvi. Projevuje se bledostí kůže, únavou, zadýcháváním se anebo tachykardií.

Anurie: jedná se o oteklé nohy.

Aorta: největší tepna v těle, která odvádí krev z levé komory do těla.

AKS: jedná se o akutní koronární syndrom - o nestabilní aterosklerotický plát.

Ascites: jedná se o zvýšené množství volné tekutiny v břišní dutině. Nejčastější příčinou je onemocnění jater (alkoholici) - jaterní cirhoza. Často je spojen s pravostraným selháním srdce.

Bradykardie: jedná se o zpomalení srdeční frekvence cca méně než 60 tepů/min.

Bradypnoe: jedná se o zpomalené dýchání - opakem je tachypnoe.

Beta-blokátory: nejvíce se projevují v rámci kardiovaskulárního systému a tlumí srdeční frekvenci. A snižují vzrušivost myokardu.

Dechový objem u člověka: 5 - 8 ml./kg.

Duté žíly: horní dutá žíla vede krev z hlavy, krku a horních končetin a dolní dutá žíla vede krev ze zbytku těla.

Diastola: uvolnění srdečního svalu. Na druhou stranu "Systola" je stažení srdečního svalu. Při "diastole" je srdce relaxováno a plněno krví - poté dojde k "systole", ke stažení srdečního svalu a krev je vypuzena ze srdce.

Distribuce léku v organismu: jedná se o proces, který je vázán na rychlost přenosu a množství léku. Léky jsou distribuovány v tělesných tekutinách extracelulárního a intracelulárního prostoru (krevní plazma, lymfa, cytoplazma buněk, trávicí sekrety a plodové tekutiny apod.). Léky prochází přes všechny orgány v těle. Vylučují jej ledviny.

Erytrocyty: anebo také červené krvinky přenášejí krevní plyny. Vznikají v kostní dřeni.

Eliminace léku: probíhá především játry a ledvinami - podílí se na ní i jiné orgány.

Fibrin: jedná se o koagulační faktor. Díky Fibrinu vzniká krevní sraženina.

Febrilie: horečka 38 až 40 stupňů celsia.

Glykemie: jedná se o termín, který vyjadřuje koncentraci cukru v krvi.

Glukagon: jedná se o pankreatický hormon.

Glukokortikoidy: jedná se o steroidní hormony, které jsou produkovány kůrou nadledvin z nichž nejdůležitější je "kortizol" anebo také "hydrokortizon". Je uvolňován z kůry nadledvin do krevní plasmy. Umožňují přednostní využívání energie.

Hypertenze: vysoký krevní tlak cca 140/90.

Hypotenze: nízský krevní tlak cca 100/65. Je projevem arytmie.

Hyperkalemie: zvýšená hladina draslíku (K) v krvi. Normální hodnoty jsou 3,5 - 5,0 mmol/l. Je závislá na stavu acidobazické rovnováhy.

Hypokalemie: snížená hladina draslíku (K) v krvi pod hranici 3,5 mmol/l. Jedná se o skutečný deficit draslíku v krvi. Podávání diuretik (Furon apod.) způsobuje ztráty Kalia/draslíku. Ke ztrátám kalia/draslíků může tedy dojít při častém močení, při průjmu, zvracení anebo se najde i u kojenců. Nedostatek draslíku v krvi způsobuje kardiovaskulární potíže (poruchy vedení a rytmu srdce), respirační potíže, slabost a problémy s ledvinami.

Hyperémie: jedná se o překrvení anebo také o stav, kdy jsou kapiláry naplněné hodně krví. Vzniká v okolí zánětlivého ložiska.

Hyperpyrexie: zvýšená horečka je od 40 stupňů celsia a výše.

Hypotermie: je to abnormálně nízká tělesná teplota pod 36 stupňů celsia.

Histamin: je to součást zánětu.

Hemoglobin: je součástí červených krvinek a pomáhá přenášet krevní plyny.

Hořčík: anebo také magnésium je stavebním prvkem každého živého organismu. Označuje se Mg.

Ch.

Inflamace: postupný začátek - bolest se stupňuje.

Ischemie: jedná se o silnou bolest, která je spojena s krvavou příměsí ve stolici.

Kalium: anebo také draslík. Při ztrátě draslíku dochází k Hypokalemii. Ke ztrátě draslíku dochází při častém močení, při průjmech anebo při zvracení.

Ketoacidoza: jedná se o život ohrožující stav diabetu mellitu. Důvodem je absolutní anebo částečný nedostatek inzulínu. Doplňujícím příznakem je dehydratace, bezvědomí, oči v sloup.

Krevní plazma: je to nažloutlý slabě zásaditý roztok bílkovin a elektrolytů.

Kortizol: jedná se o hormon, který je produkovaný kůrou nadledvin.

Katecholaminy: je to hormon, který je produkovaný dření nadledvin. Mezi tento hormon patří adrenalin a noradrenalin.

Kapilární oběh: Kapiláry jsou nejtenčí cévy v těle. Jsou včleněny mezi tepny a žíly.

Lipolýza: jednás e o štěpení a trávení tuků.

Lymfocyty: jsou to bílé krvinky, jenž jsou specifickým typem pro imunitu. Rozdělují se na "T" a "B" buňky.

Leukocyt: jedná se o bílou krvinku. Hlavní funkcí leukocytu je imunitní reakce. Zvyšuje se při zánětech anebo při infekčním onemocnění.

Leukocytoza: jedná se o zvýšenou hladinu Leukocytů v krvi a to nad 10 000.

Makrofágy: jedná se o buňky imunitní soustavy a vznikají z monocytů (bílé krvinky). Účastní se zánětlivé reakce.

Melena: jedná se o krvácení ve stolici u varyxu.

Monocyt: řadí se mezi bílé krvinky. Jedná se o největší bílou krvinku, která se mění na makrofág.

Onkotický anebo také osmotický tlak: je způsoben bílkovinami. Má za následek kapilární filtraci.

Ortopnoe: jedná se o dechovou tíseň, která se projevuje vleže a nutí pacienta ke změně polohy. Často se vyskytuje u levostraného srdečního selhání.

Obstrukce: náhlý začátek kolikové bolesti s výrazným neklidem nemocného.

Perforace: jedná se o náhlý začátek, silnou bolest a peritaneální dráždění či zástavu peristaltiky.

PEEP: jedná se o stav, kdy je tlak na konci expiriavyšší než atmosferický tlak.

Plicní tepna: přivádí krev z pravé komory do plic. Vede odkysličenou krev.

Plicní žíly: přivádějí okysličenou krev z plic zpět do srdce (levé síně).

Plicní oběh: oběh krve mezi srdcem a plícemi zajišťují tepny i žíly. V tomto případě je však charakter protékající krve opačný. Tepny ze srdce vedou krev, která se vrátila z těla a obsahuje jen málo kyslíku. Na úrovni plicních kapilár dojde k okysličení krve a vyloučení oxidu uhličitého. Po okysličení odtéká krev z plic žílami zpět do srdce. Žíly v tomto případě vedou krev bohatou na kyslí.

Serotonin: látka, která se nachází zejména v trávicí trubici a v krevních destičkách. Jedná se o hormon.

Sympatolytika: léky, které tlumí nervový systém.

Srdce: je napojeno na systém cév - tepen a žil. Žíly - krev jimi vstupuje do srdce. Tepny - krev jimi vystupuje ze srdce. Každou minutu vašeho života se srdce v klidu přibližně 70krát stáhne a přečerpá přitom 5 litrů krve. V případě potřeby dokáže tento objem ještě až pětinásobně zvýšit. Sedmdesátileté srdce tak má za sebou už více než 2,5 miliardy stahů, kterými přečerpalo přes 220 milionů litrů krve.Srdce ke své funkci potřebuje až 80% kyslíku - pozor na saturaci pacienta.

Srdeční chlopně: působí jako jednocestné ventily - dovolují průtok krve jen jedním směrem. Opačnému průtoku brání tím, že zaklapnou své cípy. Nacházejí se mezi pravou a levou síní a pravou a levou komorou.

Subfebrilie: zvýšená teplota od 37 do 38 stupňů celsia.

Systola: jedná se o stažení srdečního svalu opakem je "Diastola" což je uvolnění srdečního svalu.

Tachykardie: jedná se o zrychlení srdeční frekvence, která je vyšší než 90 tepů za minutu.

Tachypnoe: zrychlené dýchání. Opakem je bradypnoe.

Tepenný oběh: Tepny jsou cévy, které vedou krev směrem od srdce. Zdravé tepny tvoří měkké a elastické "potrubí". Jejich unikátní stavba jim dává schopnost roztažení a stažení. Díky tomu po nich postupuje tepová vlna od srdce a umožňuje oběh krve. Z hlavních tepen odstupují větve k jednotlivým orgánům a částem těla. Tyto větve se dále rozpadají do mnoha dalších.

Trendelerburgova poloha: používá se při šokových stavech - zvedneme pacienta tak, aby jeho pánev byla výše než hlava. Používá se pro zlepšení krevního oběhu.

Věnčité tepny: odstupují z aorty v blízkosti aortální chlopně. Zásobují krví a živinami vlastní srdeční sval.

Zánět: je odpovědí organismu na poškození tkání.

Žíly: jako žíly se označují cévy přivádějící krev směrem k srdci. Jejich stěna je v porovnání s tepnami tenčí. Přesto mají schopnost roztáhnout se podle množství protékající krve. Tenké žilní větve se slévají do větších kmenů, aby nakonec vytvořily horní a dolní dutou žílu.