Warp časem - časová anomálie

Čas jako takový je sice měřitelnou jednotkou, ale dle teorie relativity a teorie strun lze časovou linii měnit v rámci napínání a smršťování času v rámci časové kontinuity. Čas i přesto, že je součástí našeho světa a vnímání, tak jej neznáme tak dlouho, jak si myslíme. Lidé jej začali používat teprve až nedávno. My čas vnímáme jako přímku, která jde od bodu "A" do bodu "B" a je měřitelná po letech, měsících, týdnech, dnech a tak dále, to zde nebudu vše rozepisovat. Nutné si je ale uvědomit, že čas nemůžeme vnímat pouze jen jakožto přímku a to z toho důvodu, že díky překonání určité rychlosti se ve své podstatě dostáváme do budoucnosti - podobně pracuje také vesmír. Naše planeta se otáčí, vesmírná tělesa se pohybují a i samotná galaxie se otáčí kolem centra celého vesmíru - tudíž nemůžeme čas brát jen jako přímku. Čas je křivka, která se rozvětvuje na několik částí a díky technologii a fyzikálním zákonům, které se vztahují na teorii strun se čas přelévá do minulosti, budoucnosti i do paralerních vesmírů. Nepochopitelné? Ne je to úplně jednoduché, stačí si vše jen namalovat a podívat se na to z reálného pohledu.

Výše uvedeným vzorečkem můžeme vypočítat dilataci času, to znamená, že pokud máme nějaké těleso, které se přiblíží rychlosti času, tak čas, který plyne v tělese se rapidně z pomaluje. Pokud by jsme měli raketoplán s "warp pohonem", který dokáže letět rychlostí světla, tak posádka, která by byla uvnitř by ve své podstatě zestárla o 90% méně než lidé na Zemi. V realitě to znamená, že pokud by jsme měli dvojčata a jedno by bylo v raketoplánu a druhé na Zemi, tak to co by bylo na Zemi by zestárlo například o 20 let, ale to v raketoplánu pouze o dva měsíce. Stačí jen to, když někdo poletí raketoplánem kolem planety Země rychlostí 30 000 kilometrů za hodinu (to je v současné době možné) a planetu vícekrát obkrouží stejnou rychlostí - na Zemi uplyne příkladně 24 hodin, ale v raketoplánu posádka zestárne pouze o 48 minut (pokud by posádka cestovala touto rychlostí k planetě Mars, který je vzdálen od Země 54 600 000 kilometrů, tak by posádka zestárla o 2,5 měsíce, ale lidé na Zemi o 10 let). U těchto výpočtů se používá již stanovená/vypočítaná konstanta, že 30 000 km raketoplán zvládne za jednu hodinu a astronauti zestárnou uvnitř o 0,02 hodiny.  

Dalším vysvětlením jak cestovat časem je to, že jedinec nemusí letět vesmírem rychlostí světla, ale stačí se pohybovat u nějakého objektu, který má velkou gravitační sílu, což ve finále znamená, to že pokud máme velký mrakodrap (30 pater například), tak lidé od 15tého patra stárnou pomaleji než ti, co jsou níže. Toto přirovnání je také ve vztahu s černou dírou, pokud by se nám podařilo proniknout do černé díry, která byla vytvořena z nestabilní hmoty staré hvězdy, kde je gravitační síla vyšší, tak bychom stárnuli pomaleji. Ve své podstatě cestování do budoucnosti je pro nás fyzikálně daleko jednodušší než cestování do minulosti, ale i to je podle fyziků možné.

Cestování do minulosti:

Dle předních fyziků lze cestovat časem do minulosti pouze jakousi červí dírou, kterou můžeme vytvořit tak, že v časové kontinuitě vytvoříme vstup do meziprostoru - vytvoříme časovou anebo také červí díru - a vstoupíme zpět. Problémem je však návrat. Zde se uplatňuje jakýsi princip kauzality - to znamená, že pokud budete cestovat časem do minulosti a nechtěnou/chtěnou situací zabijete svého předka, tak se automaticky nemůžete narodit a tudíž nemůže existovat někdo, kdo zabil reálného člověka - v ten okamžik (poté, co změníte minulost) se dle principu kauzality vytvoří paralerní vesmír, kde vše jde jinou cestou. Dle předních fyziků podobných světů existuje tisíce. V případě, že se o tomto tématu chcete v rámci vědy dozvědět více, tak si vyhledejte informace vztahující se na Filadelfský experiment.