Kvantová mechanika

Kvantová mechanika je základní fyzikální teorie, která zobecnila a rozšířila klasickou mechaniku, zejména na atomové a subatomové úrovni. Od klasické mechaniky se odlišuje popisem stavu fyzikálních objektů - stav mikročástic v kvantové mechanice není popsán jejich polohou a hybností, jak je tomu v klasické mechanice, ale vlnovou funkcí, obdobně, jako je postupná elektromagnická vlna popsána harmonickou funkcí. U kvantové mechaniky se pro přesné počítání používá tzv. "Schrodingerova rovnice".

Vlnová rovncie Erwina Schrodingera popisuje vlnu částice a čtverce absolutní hodnoty vlnové funkce a udává její hustotu v rámci pravděpodobnosti výskytu mikročástice - jednodušeji řečeno lze říci "jedná se o danou částici nacházející se v čase "t" na místě udanými souřadnicemi "x, y" a "z".

Hlavním rysem kvantové mechaniky je pravděpodobnostní popis a výskyt veličin či jevů, které nemají na úrovni klasické mechaniky přímou analogii - například se jedná o spin částic, který je provázen určitým stavem či neurčitostí. Kvantová mechanika se obvykle zabývá soustavami obsahujícími konečný počet bodových částic s nenulovou klidnou hmotností. Kvantová mechanika a teorie relativity jsou v současné době pilířem moderní fyziky. A to z důvodu, že netvoří konzistentní celek.

Schrodingerova rovnice nám ve své podstatě říká, že existuje možnost více realit a to jak v našem světě, tak i hlavně ve vesmíru. Pokud je pro nás něco pravděpodobného, tak to nemusí být zcela celé - nepravděpodobnost vzniká v době, když otevřeme možnost situace. I přesto, že člověk zemře, tak zemře v naší realitě, ale žít může v dalších jiných realitách.

Kvantová mechanika se začala zkoumat již v roce 1900 a mezi první matematiky patřil Max Planckem, který vyslovil myšlenku, že "energie elektromagnetického záření je přenášena po nepatrných, ale konečně velkých kvantech". V roce 1905 použil kvantovu mechaniku i Albert Einstein, který díky ní vysvětloval fotoelektrický jev, za což mu byla později (r. 1921) udělena i Nobelova cena.

V roce 1913 byl podle kvantové mechaniky vymodelovaný i model atomu, který vysvětloval spektrální čáry vodíku a momentu hybnosti elektronu, jenž nemůže nabývat libovolných hodnot, ale je vždy násobkem Planckovy konstanty.

Moderní kvantovou mechanikou se svět zabývá již od roku 1925 a časem získala i svův vlastní matematický aparát, který je rapidně odlišný od klasické fyziky. V roce 1926 Erwin Schrodinger publikovaou svou knihu o vlnové kvantové mechanice. V této knize se právě konkrétně zmínil o tom, že jeho rovnice umožňuje popsat vývoj vlnové funkce v čase.

Kvantová mechanika zasahuje dokonce i do oblastí záhad, podle Schrodingerova díla existují totiž paralerní svět v níž žijí bu´dto bytosti, které nám jsou podobní anebo bytosti, které jsou vyspělejší než je náš druh. Díky kvantovému zakřivení a tunelu mohou s pomocí kvantové mechaniky pronikat do našeho paralerního světa a navštěvovat nás. Pomocí Bornhovi myšlenky tyto paralerní světy jsou od toho našeho umístěny na křivce, díky níš lze cestovat do jiného rozměru i času - tuto myšlenku využil Albert Einstain během svého experimentu ve Filadelfii.